Aby toho nebylo málo, ještě jsem
si umanula, že budu cvičit na spinovce. A že sestava na hudbu,
kterou jsem si vybrala, bude kolem 3-4 minut, což pro necvičeného
člověka hraničí s šílenstvím a snahou o sebezničení. Pro informaci,
čtyři minuty mají soutěžní sestavy. A soutěžit jsem se fakt
nechystala. Kolegyně si ťukaly na čelo a ty zkušenější uznale
pokyvovaly nevěda, že před sebou mají poleno s necelým rokem
tréninku za sebou. Ale namachrované, umanuté a hodně ambiciózní
poleno, které se rozhodlo se porvat se všemi svými neúspěchy, a
to nejen ze svého prvního vystoupení na tyči.
Konkrétně mám na mysli všechna
příkoří v tanečním světě, která se mi v průběhu dospívání
stala. Jmenovitě třeba odchod z baletních lekcí někdy v 7
letech, protože rvát se nerozehřátá hned po vstupu do baletního
sálu do provazu na dřevěnou desku pod tlakem profesorky Mertové
na Stírce, bylo dost nejen pro mě a můj rozkrok, ale i pro mou
mámu, která na baletu vyrostla. Upozorňuji, že kalhotky nebyly
pro holčičky součástí výbavy, protože pod silonkami a dresem
by vyčumovaly, což jaksi esteticky nebylo přípustné. Holt to
byla doba... Dále také nepřijetí do tanečního souboru Valášek,
které beru úkorně dodnes, protože jsem neměla dost dlouhé
vlasy (vlastně jsem byla na kluka), zatímco moje sestra, pohybově ne příliš nadaná, je měla
a prošla. Poté následuje série trapasů a omylů, hlášení se
do tanečních souborů a jejich opouštění pro mou nezařaditelnost
a přílišné vybočovaní z davu, návštěvy tance a odchody po
dvou až třech lekcích, protože jsem například naprosto
nenáviděla tzv. „izolace“ (rozuměj oddělené hýbání
hrudníkem či pánví na sobě nezávislé) apod. A obecně jsem
vlastně dost opovrhovala věcmi, které ostatním šly a mě
jako na potvoru fakt ne.
Takže s tím vším jsem se chtěla
jednou provždy v Theatru poprat. Téma bylo sci-fi nebo fantasy.
Jenže mě tyhle scénické hudby hlava nebere. Potřebuji něco
trochu rytmického. Po třech hodinách hledání vhodného námětu
a dostatečně dlouhého váháni nad sci-fi, kde jsou všichni
hlavní hrdinové nebezpečně modří, jsem skončila u zelenějšího
filmového díla. Zvolila jsem hudbu z Matrixu, ale vydrželo mi to
jen dva týdny. Poprvé v životě jsem si stavěla choreografii a
navíc sama. A protože jsem stále dramaticky při všech pokusech o
slepení sestavy končila v nějaké podivné plazící se formaci na
zemi, usoudila jsem, že to opravdu nejde. Načež jsem v mžiku
přesedlala na akčnější DJ Rap s tím, že se v nejhorším budu
zcela vážně tvářit, že to měla být Lara Croft.
Následuje kompilace důležitých
momentů, které se před prvním vystoupením na spinovce hodí
zejména zakomplexovaným začátečnicím:
maskáčový obleček je super, ale když se při druhém V-invertu zaříznou spodky nebezpečně mezi půlky a hrozí, že budete s publikem sdílet intimní informace o kvalitě vaší depilace kdesi, je lepší si pod ně vzít ještě jedny kraťásky, o kterých bezpečně víte, že vydrží na svém místě- podprsenka na spinovku je pevná v momentě, kdy v ní prsa drží pevně v roztočeném stavu hlavou dolů, a to i po částečném rozstříhání gumy v podprsence, protože se v ní nedalo skoro dýchat / sláva menším prsům
- čtyři minuty fakt neutáhneš jen na pravé ruce! – musíš nenápadně zapojit nějaké vlnovky (rozuměj body waves), aby to vypadalo jako choreografie a ne, jako že odpočíváš a snažíš se to ožulit chozením kolem tyčky
- chvíli musíš tahat choreografii nohama, ale nečekej ovace u složitých prvků, i trochu poučený dav ví houby, jak se „komplikovaný prvek“ liší od „sexy prvku“ a tleskají hlavně při tom druhém
- pokus se při přípravě udělat co nejvíc chyb, a to včetně naraženého palce odlítnutím z přetočené tyče (stejně zjistíš, že kloub palce je jeden z nejméně užitečných). Velmi se hodí i neschopnost udělat jednoduchý V-invert či vypadnutí z pozice Princess způsobem, kterým to ani snad není možné. Jen pokud jsi udělala i naprosto nepochopitelné a nemožné chyby, jsi perfektně připravena.
- vykašli se na řeči kolegyň s ruským přízvukem v backstage před vystoupením – dá se předpokládat, že budou vždy pružnější (ruská škola) i namakanější (holt s tím začaly o něco dřív) a také nafrněnější (kam se hrabe Bára Poláková). To ovšem nepřekvapí, pokud máte část rodiny odkojenou ruskou baletní a krasobruslařskou školou.
- každá spinovka točí jinak – takže buď připravená se s vtipným výrazem ve tváři odrážet rukou od země, co to jde, pokud se spinovka při vystoupení přestane točit zrovna v tom nejblbějším momentu
- urči za cenu hodnotného alkoholového úplatku někoho, kdo ti natočí vystoupení – je strašná škoda, když se ti vystoupení nepodaří, ale je ještě větší, když se ti podaří tak, že ti všichni pozvaní známí tleskají na místo aby aspoň jeden z přihlížejících upřímně ohromených tvým výkonem natáčel mobilem tvé 4 minuty slávy
- neočekávej, že si něco budeš pamatovat – pokud budou endorfiny a tréma pracovat dobře, tvé tělo pojede sestavu x-krát zvoranou při tréninku nakonec skoro bezchybně a automaticky, jen ty u toho jaksi nebudeš, protože byses mu do toho zbytečně montovala přemýšlením, kde všude se ještě dá udělat chyba
- absence zranění znamená, že to dopadlo nad míru dobře, potlesk znamená, že už to skončilo a že máš jít z podia pryč a ne čučet, jestli se tě někdo ještě na něco chce zeptat navzdory faktu, že pro zadýchanost stejně nemůžeš mluvit. První, koho potkáš, obejmi, jako že jsi v obraze. A fakt není třeba se furt všech ptát, jaký to bylo. Na to je ten záznam :-)
Nakonec sestava sestříhaná z tréninků tak, jak jsem jí v Theatru po roce a něco nakonec odcvičila, jen si z toho nic nepamatuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat