Před necelým rokem, přesněji 13. dubna 2015 jsem si poprvé stoupla k tyči (rozuměj pole dance) a od té chvíle se jí ne a ne pustit. A to i navzdory řadě karambolů a vynucené pozdně letní odstávce v podobě oboustranného zánětu ramen. Jo jo, injekce mě na chvíli zastavila. Ale po zhruba 6-týdenní rehabilitaci jsem se zase začala vracet. O něco rozumněji a s lepším plánem. Plán tentokráte nezní "Dát do toho úplně všechno" ale "Trvale udržitelný rozvoj".
Takže 1) ano, teď už vím, že jsem tzv. přepálila start, 2) nenechám toho, ale pokusím se hlídat si míru, což není vždy tak snadné...protože o míře přepálení se dovídám jaksi až druhý den, kdy mě začně všechno bolet, 3) svůj život u tyčky tak jako tak dokumentuji, takže blog je prostě exprese toho, co mám ráda a s čím se potýkám u tyče, vedle tyče a na tyči. A někdy i pod tyčí.
