Lednové absentování - prostě se donutit!

Nemá smysl dělat dlouhé úvody.

Před necelým rokem, přesněji 13. dubna 2015 jsem si poprvé stoupla k tyči (rozuměj pole dance) a od té chvíle se jí ne a ne pustit. A to i navzdory řadě karambolů a vynucené pozdně letní odstávce v podobě oboustranného zánětu ramen. Jo jo, injekce mě na chvíli zastavila. Ale po zhruba 6-týdenní rehabilitaci jsem se zase začala vracet. O něco rozumněji a s lepším plánem. Plán tentokráte nezní "Dát do toho úplně všechno" ale "Trvale udržitelný rozvoj".

Takže 1) ano, teď už vím, že jsem tzv. přepálila start, 2) nenechám toho, ale pokusím se hlídat si míru, což není vždy tak snadné...protože o míře přepálení se dovídám jaksi až druhý den, kdy mě začně všechno bolet, 3) svůj život u tyčky tak jako tak dokumentuji, takže blog je prostě exprese toho, co mám ráda a s čím se potýkám u tyče, vedle tyče a na tyči. A někdy i pod tyčí.


A teď aktuální situace.
Leden.
Tohle je opravdu divný měsíc.

Obžerství skončilo a i když se nestresuji předsevzetími, pořád se člověk musí do sportu tak nějak nutit. U mě zejména proto, že při tom neustálém převlékání se je jednoduše děsná zima.
Někdy dokonce už ráno lezu z postele s tím, že se musím do cvičebního oblékout rovnou a pak v něm být celý den v obavě z toho, aby převlékání mojí chuť cvičit jednoduše nezhatilo. 

A tak se to občas vyvrbí tak, že po 10-denním absentování příjdete na trénink a je to na nic. Všechno klouže, nemáte sílu, zoufale se škrábete při šplhu. Navíc studená tyč, to ví každý trochu zkušeny polista, klouže dvojnásob. A navíc studí. Prostě hodina tréninku skoro pryč a vám se zatím nejen nic nepovedlo, ale ani to nevypadá, že by se dnes vůbec něco chystalo.

Jenže pak to najednou záhadně po 45 minutách začne fungovat, obvody naskočí a svaly si vzpomenou.

Přidávám tedy pár lepších kousků ze závěru lekce. Oblíbené a efektní "Lítačky" s vykopnutím nad hlavu. Pro amatéry - jo, je to fakt rozdíl, když to vykopnutí není jen před tělo, ale nad hlavu, jo? Podívejte se pro srovnání na moje lítačky dole, když mi to ještě tak dobře nešlo. Snaha se počítá.  

 

Pomalu začínám dělat i věšení se na jednu nohu alias Gemini. Po vánocích se pokouším si vlastní vahou neurvat kolenní vazy. Ono už mi tam v létě tak trochu něco podivně křouslo. Jo, taky to mám nahrané, ale kiksy a pády zase někdy příště...Takže Gemini začíná být koukatelné a řekněme, že v závěsu na nohu chvíli vydržím, což je znatelný pokrok.

A tady dodatečně pro ilustraci začátky lítaček aneb jak jsem se o ně pokoušla v červnu 2015, když mi to ještě moc nešlo.

No a pro úplnost i video s přesdtupněm lítaček. První, co se totiž učíte, je trojspina, složená z carousellu, knee spinu a reverse grabu v provedení takzvaně 3 v jednom. Pokud jste předchozí větě ani zbla nerozuměli, nevadí. Jsou to prostě tři triky v jednom a to je základ. Musím říci, že v tomhle mám hodně ráda technický přístup a vlastně mě fascinuje, jak se zdánlivě složité triky dají rozfázovat na jednoduché podčásti. Nemluvě o faktu, že člověk vždycky rád kouká na progres, obzvláště když ho má zaarchivovaný, že? :-)